neděle 22. února 2015

Něco pro mimi



Tak trošku se u nás v práci poslední dobou nějak babičkuje. Prostě se s těmi vnoučátky roztrhl pytel.
A já pletu a pletu. Modré ,bílé,růžové ,ale i kombinace barev.


Růžové jsou objednané až na červen,ale raději jsem je upletla už teď, než začne rýpání  a práce na zahrádce.
A nějaké do šuplíku ,kdyby byly potřeba,tam se neztratí.


Do zelena.


A jedny rozpletené. Jedna hotová a druhá je v pořadí.
Tak jdu pokračovat ať můžu začít další a další a další...........


Ahojááááááá

sobota 21. února 2015

Co odvál čas


Krásný a slunečný den máme za námi a snad máme za námi i tu zimu.
Při dnešním nahrávání fotek z foťáku, jsem s hrůzou zjistila kolik jich je a jsou tam ještě od podzimu-hrůza.
Tak jsem udělala čistku a  teď se s vámi podělím o pár zimních a vánočních. 


Byla to krása ,ale mě to stálo poškrábané auto.
Při ranním náledí jsem jela z garáže, která je mírně z kopce a místo doleva jsem jela rovně, minula jsem o pět centimetrů manželovo auto a skončila ve švagrově plotě.
Ještě že to nebylo nic hrozného.







I ptáčkům domeček promrzl. Měli nasypáno, tak snad se těm rampouchům nějak vyhnuli.


Byly tu i vánoční svátky, které jsme prožily docela v klidu, až na mé problémy se zablokovanými žebry.
Nikdy jsem nic takového nezažila, ale když se nemůžete pořádně vyspat, v práci nemůžete dělat na 100% a musíte. Nemůžete se pořádně nadechnout, řídit auto, vysávat a já nevím co ještě, tak si říkáte co udělat, aby už to přestalo.Takže já chodila na masáže. Po první masáži nasledovalo půl dne dovolené v práci a tradá odjezd pohotovost a injekce na uvolnění. Další masáž byla mobilizace žeber a pak ještě dvakrát. Pokřupalo co šlo, ale nastala trochu úleva. A pak pomohlo čtrnáct dní volno přes svátky a odpočinek.
Teď to vypadá dobře, ale záda mě sem tam pozlobí, jo musím cvičit.



Kluci se konečně dočkali.



Sváteční jednohubky.
Taky koukáte? Já čučela, když je táta tahal z konzervy.
Měla jsem tu odvahu, ale vůbec mi nechutnaly, chobotnice jedny.
Byly celé tátovi.
A to je vše z vánočních chvilek.

Příště ještě podzimní výlet do ZOO Hodonín.
Pa Eva.

pátek 20. února 2015

Kočičky

                                                                                       
                                                       Není kočka jako kočka.
                   
                                                                             
                                                                     
                                                                     Elegantní


Hravé


Roztomilé


Mazlivé


A naše.



Ale jsou i takové na které čekáme a když je konečně sluníčko povytáhne ven ,tak pro mě jeto balzám na duši.
Mám ráda zimu,ale jaro ještě raději .A už se nemůžu dočkat,až uklidím zimní bundu a s tou bundou i všechna nachlazení ,virózy a rýmy,páč už mě to fakt nebaví.
Teď je to jen na něm ,na sluníčku.
Tak pojď a pořádně nás i tu zemičku prohřej (no dneska to asi nevyjde) .
Snad zítra? 

Pěkný i když zamračený den přeje Eva.


                                                
                                         
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...