čtvrtek 17. března 2016

24 nebo 48

Dlouho,předlohou jsem tu nebyla.

Né ,že bych nechtěla,ale nějak se nedostává toho času.
A tak jsem si představila, co bych všechno stihla mít tak 48 hodinový den.

....začala bych pěkně pomalounku ,probuzením . Nejlépe až se vyspím do růžova .Uvařila bych si čajíček a namazala rohlíček máslem a jedla ho nejméně půl hodiny.Ti co znají hltavé svačiny a obědy na které mají 15 minut v práci ,by po pěti minutách zjistili ,že už nemají co jíst. No nic pokračujeme dál. Ranní hygiena by byla delší .Čištění zubů né 2 minuty ,ale co nejdýl. Máme jenom jedny, teda někdo i dvoje - v hrnéčku,takže přičteme dalších 10 minut. Trošku upravíme ten obraz před námi,ať se po otevření vchodových dveří nedá paní pošťačka na útěk.
Malinko poklidíme,nebudeme přehánět. Zvířena, co dorazí odpoledne si brloh upraví podle svých představ a na co ta snaha.
Uvařím si kafíčko ,upeču buchtu, nachystám si něco dobrého k obědu,vezmu psa a sebe na hodinovou procházku a rovnou samozřejmě nakoupím.
Unavená z 10 km procházky si sedám do křesla a beru do ruky pletení a musím dodělat papučky, pro další mimísko. Jo v práci nám populace stárne .Za chvíli naše firma ,která lákala do mladého kolektivu ,bude lákat nové síly do klubu babiček.
Už mě od pletení bolí ruce. A nejen ruce,hlavně ta zadnice.
Umejeme nádobíčko,které nám zůstalo  po dobrém obědě a nachystám si žehleníčko.
Zase nádherně strávených cca 120 minut.
Potom půjdu na kávičku k rodičům,opět beru psa a zpáteční cesta vede okolo rybníka.
Doma už čekají děti. Budeme se asi učit. Teda až se děti nají, převlíknou ,vykonají obvyklé potřeby (správný sedlák si nosí ....... domů).Tak prý už můžeme.
V mezičase nakrmime psa,kocoura,křečka a taky opět děti. Pozor to je ještě svačina,večeře přijde později.
Jooo a během dne přikládáme do kamen ,pokud nám nevyhasla a opět nezatápíme. Což se stává ,páč rozkazy typu -jdu ven ,přilož- jsou neprovedeny.
A teď něco poklidit venku na zahradě. Když nic jiného,tak aspoň poklady po našem panu psovi. A jdeme domů chystat opět něco k žvanci.
Už se chýlí tento den ke konci a ještě jsem neviděla Prostřeno,Zprávy a tři seriály všechny v osm hodit .Jen každý na jiném programu. Však hurá za dálkový ovladač.
My to spolu nějak zvládneme.

Co jsem nezvládla ,tak nějak jít do práce. To se mi do toho dne nějak nevešlo. Ale já vím ,že to do těch 24 hodin musím nějak dostat. Takže je vám jasné ,že se bude zkracovat.
Vstávání na povel,snídaně v poklusu ,zuby dvě minuty,pošťačka to holt musí vydržet,pes taky ,pletení dvě řady,uklízení se smrskne na nádobí od šlichty k obědu,na kafe se k našim nepůjde a prádlo počká.
S dětma si každodenní rituály užije manžel.
PROTOŽE JÁ MÁM ODPOLEDNÍ.
 Eva







neděle 1. března 2015

Vodička


Sice je jaro,ale.....

Z podzimního toulání po našem okolí jsem se zakoukala na náš Rakovec.Jeho krásné malé vodopádky a vlnky jsem si vyblískla.Teď na těchto místech je o krapet vody víc a kameny jsou pod vodou,takže není co vyfotit.


A při pohledu na vodu jsem si připomenula písničku od Hradišťanu -Modlitba za vodu.

Ubývá míst kam chodívala pro vodu
má starodávná milá, starodávná milá
 kde laně tišily žízeň, kde žila rosnička
a poutníci skláněli se nad hladinu aby se napili z dlaní
ubývá míst kam chodívala pro vodu,
voda si na to vzpomíná, voda je krásná.
voda má voda má voda má

voda má voda má voda má rozpuštěné vlasy...
voda má voda má voda má rozpuštěné vlasy...
voda má voda má voda má rozpuštěné vlasy...
voda má voda má voda má...

 chraňte tu vodu a nedejte oslepnout prastaré zrcadlo hvězd.

 a přiveďte k té vodě koníčka, přiveďte koně vraného jak tma. Voda je smutná.

voda má voda má
voda má voda má voda má rozcuchané vlasy...
voda má voda má voda má rozcuchané vlasy...
voda má voda má voda má rozcuchané vlasy...
voda má voda má voda má...

a kdo se na samé dno potopí, kdo se potopí ke hvězdám pro prstýnek.

ubývá míst kam chodívala pro vodu
voda je zarmoucená vdova.
voda má voda má voda má

voda má voda má popelem posypané vlasy...
voda má voda má popelem posypané vlasy...
voda má voda má popelem posypané vlasy...
voda má voda má voda má

voda si na nás stýská.

voda má voda má voda má rozpuštěné vlasy...
voda má voda má voda má rozpuštěné vlasy...
voda má voda má voda má rozpuštěné vlasy...
voda má voda má voda má

Krásný potůček.


Pěkný nedělní podvečer a mnoho jarních procházek 
přeje ,Eva

neděle 22. února 2015

Něco pro mimi



Tak trošku se u nás v práci poslední dobou nějak babičkuje. Prostě se s těmi vnoučátky roztrhl pytel.
A já pletu a pletu. Modré ,bílé,růžové ,ale i kombinace barev.


Růžové jsou objednané až na červen,ale raději jsem je upletla už teď, než začne rýpání  a práce na zahrádce.
A nějaké do šuplíku ,kdyby byly potřeba,tam se neztratí.


Do zelena.


A jedny rozpletené. Jedna hotová a druhá je v pořadí.
Tak jdu pokračovat ať můžu začít další a další a další...........


Ahojááááááá

sobota 21. února 2015

Co odvál čas


Krásný a slunečný den máme za námi a snad máme za námi i tu zimu.
Při dnešním nahrávání fotek z foťáku, jsem s hrůzou zjistila kolik jich je a jsou tam ještě od podzimu-hrůza.
Tak jsem udělala čistku a  teď se s vámi podělím o pár zimních a vánočních. 


Byla to krása ,ale mě to stálo poškrábané auto.
Při ranním náledí jsem jela z garáže, která je mírně z kopce a místo doleva jsem jela rovně, minula jsem o pět centimetrů manželovo auto a skončila ve švagrově plotě.
Ještě že to nebylo nic hrozného.







I ptáčkům domeček promrzl. Měli nasypáno, tak snad se těm rampouchům nějak vyhnuli.


Byly tu i vánoční svátky, které jsme prožily docela v klidu, až na mé problémy se zablokovanými žebry.
Nikdy jsem nic takového nezažila, ale když se nemůžete pořádně vyspat, v práci nemůžete dělat na 100% a musíte. Nemůžete se pořádně nadechnout, řídit auto, vysávat a já nevím co ještě, tak si říkáte co udělat, aby už to přestalo.Takže já chodila na masáže. Po první masáži nasledovalo půl dne dovolené v práci a tradá odjezd pohotovost a injekce na uvolnění. Další masáž byla mobilizace žeber a pak ještě dvakrát. Pokřupalo co šlo, ale nastala trochu úleva. A pak pomohlo čtrnáct dní volno přes svátky a odpočinek.
Teď to vypadá dobře, ale záda mě sem tam pozlobí, jo musím cvičit.



Kluci se konečně dočkali.



Sváteční jednohubky.
Taky koukáte? Já čučela, když je táta tahal z konzervy.
Měla jsem tu odvahu, ale vůbec mi nechutnaly, chobotnice jedny.
Byly celé tátovi.
A to je vše z vánočních chvilek.

Příště ještě podzimní výlet do ZOO Hodonín.
Pa Eva.

pátek 20. února 2015

Kočičky

                                                                                       
                                                       Není kočka jako kočka.
                   
                                                                             
                                                                     
                                                                     Elegantní


Hravé


Roztomilé


Mazlivé


A naše.



Ale jsou i takové na které čekáme a když je konečně sluníčko povytáhne ven ,tak pro mě jeto balzám na duši.
Mám ráda zimu,ale jaro ještě raději .A už se nemůžu dočkat,až uklidím zimní bundu a s tou bundou i všechna nachlazení ,virózy a rýmy,páč už mě to fakt nebaví.
Teď je to jen na něm ,na sluníčku.
Tak pojď a pořádně nás i tu zemičku prohřej (no dneska to asi nevyjde) .
Snad zítra? 

Pěkný i když zamračený den přeje Eva.


                                                
                                         
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...