Kam jedeme tati?

Ne, to se neptají moji synové,ale jeden malý francouzský chlapeček svého tatínka.
 Jmenuje se Mathieu a má brášku Thomase. Společně jezdí do léčebně -výchovného ústavu.
Oba trpí skoliózou a jak píše tatínek v hlavičkách mají slámu. Jejich tatínek se jmenuje  Jean-Louis Fournier
a napsal o svých vrabčácích-jak jim s oblibou říkal -knihu úryvků ,příběhů a vzpomínek.
Nádherné čtení ,trochu jsem se zasmála ,ale i zaplakala.

Pár vět z knihy:

Ať zvednou ruku ti,kteří nikdy neměli strach,že se jim narodí postižené dítě.
 Nikdo ji nezvedl.
Všichni na to myslí, jako myslíme na zemětřesení, jako myslíme na konec světa, na něco, co
se člověku přihodí jen jednou.
Já zažil konec světa dvakrát.


Když mě někdo na ulici žádá, abych přispěl na postižené děti, odmítám.
 Neodvážím se říct, že sám už dvě postižené děti mám, mysleli by si, že si dělám legraci.
 S úsměvem a klidem si totiž můžu dovolit říct: ,,Postižené děti?
Já už jsem přispěl."


Mathieu se hrbí čím dál víc. Doktoři ani kovový korzet s tím nic nezmůžou. V patnácti má postavu jako starý vesničan, který strávil život okopáváním na poli. Když s ním jdeme na procházku, vidí jen svoje nohy,
nemůže se ani podívat na oblohu.
Říkal jsem si, že bych mu na boty přidělal malá zrcátka,aby se v nich odráželo nebe...
Jeho skolióza se zhoršila, brzo mu začne působit dýchací potíže.
Je potřeba se pokusit o operaci páteře.
Zkusili ji a páteř se narovnala.
Tři dny na to Mathieu, rovný jako svíčka , umírá.
Operace, která mu měla umožnit uvidět nebe, se nakonec zdařila.


  Jean-Louis Fournier
   Kam jedeme,tati?

Pěkný den ,Eva.

Nádherný strom

                            Krásný nápad někdo měl.

Příjemný zbytek dne.

Tak toto je vrchol

 Když jsem dnes večer šla z práce ještě jsem skočila na internet a celou cestu domů nadávala.

Jak tohle to může žít mezi námi. Zprávy jsem neviděla,takže nevím jestli se o tom už mluvilo,ale je to děs a chce se mi z toho zvracet.

Tady přidám odkaz ať si můžete přečíst co někdo dokáže vypustit z úst s diplomem.

Fuj,fuj,fuj.

tady  je odkaz

Deny trochu jinak

 Deny se konečně začíná podobat labutěnce. S ostříhaným čumáčkem vypadá úplně jinak.
Napřed jsem se chtěla objednat k paní na stříhání,ale nakonec jsme to zvládly sami.
Nevím ale asi to mají tito pejskové zakódováno ,že při česání i stříhání jsou trpěliví a moc hodní.
Vrčící strojek ho vůbec nerozhodil a když jsem se druhý den rozhodla ostříhat i naši bábu na kokří střih pořád musel asistovat a psychicky podporovat tu naší stařešinu.Je to moc prýma pejsek,teda až na ty chvilky kdy lítá okolo domu jako raketa a ani zahrádka s půlmetrovým plotkem se mu nevyhne. S přehledem 5 měsíčního štěněte ho přeskočí jako by nic.Dnes tak přišlo o život jedno rajče.
Zkuste mu vysvětlit že kocour tam může a on né. Když jsou to takový kamarádi-bitky jsou na denním pořádku-jakmile slyším kočičí sténání a prskání musím zakročit. Chvíli je klid a potom ten co tak sténal z poza rohu útočí. Takže jeto vzájemné jen Deny je krapet v přesile.

 Po úpravě

 Před úpravou

Krmení divé zvěře.


Pěkný a ještě horký a slunečný den,Eva.